Ach ano, zas písmenkově zdatné stádo je hnáno k tomu se někde k něčemu vyjádřit. Prázdninové okurky nikdo nezavařil a klidné novinářské období zmařil kdosi fanatický, když na dobu neurčitou zneatraktivnil Tunis turistický. Imigrace plní týdeníky deníkovou rychlostí a povinností každého novináře jest popsat nekonečno cest, kudy se bankrotující Řecko může vést. A pokud nenasviním k novému gay zákonu alespoň jeden a půl normostrany, bych nebyl fádně nestranný, zduhuji si alespoň svůj xicht v pompě, coby kvetoucí poupě nového fajného rovnostářství. Tjamtaratatatatá! Zadují fanfáry mé negramotnosti a folkovosti na všechny strany a mé příspěvky budou brány, čteny, lifrovány všemi směry, neb když už jsem se narodil, proč bych byl němý.

A tak s prstem v nose a s oprátkou termínu na krku, kuse budu komentovat prefabrikovanou realitu, ač jsem se v reálu nehnul ze svého bytu, ba ni ani lože, no bóže, se poserte. Poperte se pak o to, kdo okomentuje lépe mojí či kohokoli jiného blbost. A také jaký oslí most to zase zbudoval a jaké nesmysly nám na zeď maloval ten kdos a kohokos protentokrát. A pak už jen drát do oka, tak tak.

Je nutno se ptát, a vím, že tentokrát opět biju a bliju do svých řad, jestli komentovat a lamentovat nad vším má ceny jakékoli. Kdokoli vyjádří cokoli. Hurá! Dejte mu bůra a dekl na hlavu či rovnou popravu, neb je geniální, a ty je za každého režimu lepší zkrouhnout, když zplodí větu, odstavec, názor či dokáží s kurzorem ve Wordu pohnout!

Manifestujme názory, držme plakáty, volejme hesla! I když nejsme ráno schopni zvednout se z křesla do práce. Pak nezbývá než štrapáce s vyhozením dávat za vinu vyloděním na jižních březích. Pišme o Řecích, dada! To dohody urychlí, ba dá jim text ten správný směr! Dva tisíce čtyři sta osmdesát dva českých komentářů za den situací pohne, věro věr – slovo vším pohne! No tohle! A já ani nejsem schopen slovem sdělit, ač se budu snažit sebevíc, nějaké osobě jednotlivé, že je mi drahá. Hahá! Vždyť ona to ani nepřečte, a pak brečte nad hýřením všech těch slov. Člověk sám pro sebe je bloumavou slátaninou, kterou slovy nepopíše, ni nepředá. Běda! Přesto takto nepopsán a nenalezen, bude se pouštět skanzenem svých polopravd až k popisu důležitostí, o které v reálu nesmočil ani čumák.

Vím, že si bliju na vlastní zrcadlo, leč peru tím i jakés špinavé mé prádlo, a pro tuto chvíli odložím už rým. Nebylo by lepší, místo halasu v diskusích a manifestacích, kde „nejsou nácci, ale české mámy“ a kde se mlátí prázdnými slovy, se opravdu s nějakými imigranty sejít, mluvit s nimi, být s nimi a žít s nimi dříve, než se bude mlátit něčím jiným? Místo zduhování a srdceryvných proklamací si reálně něco o zákonu přečíst a dozvědět se? A možná, pokud nechceme obětovat půl života na vzdělávání a na pochopení, co se v Řecku vlastně děje, bude dobré, pro jednou odložit pero, zavřít Word, zrušit si blog a přestat slovně znásilňovat každé šustnutí. Na slova pro dnešek seru… věru, neb na konci hovoří vždy čin a člověk by měl, ač otevřený, vždy bojovat s tím, na co stačí, a ne každý den myšlenkově a v diskusích svádět boj na Donbasu, v Tibetu, proti velkovýrobnám masa, proti Islámskému státu… Ono občas stačí vyjít ven, zasadit petúnie do truhlíků, posekat trávník, pomoct sousedovi a sejít se s dobrými lidmi. Mějte hezké prázdniny…