Green day jsou americká skupina pocházející z Kalifornie. Vznikli téměř před 25 lety, kdy se na škole potkal budoucí frontman Billie Joe Armstrong s basistou Mikem Dirntem a společně s bubeníkem Alem Sobrantem založili skupinu Sweet children. Vydali první album 1039 smoothed out slappy hours v roce 1990. Po odchodu Ala Sobranta přišel do kapely stávající bubeník Tre Cool, kapela změnila název na Green day a roku 1992 vydali druhé album Kerplunk, které bylo bráno za dobrou nahrávku, ale pouze v Kalifornii. Obrovský úspěch zažili s třetím deskou Dookie (1994), které se prodalo 16 milionů kopií. Po něm vyšli další úspěšné alba - Insomniac (1995), Nimrod (1997), Warning (2000). Roku 2004 vyšla asi nejslavnější nahrávka této formace – rocková opera American idiot, které se prodalo 14 milionů. Posledním počinem byla deska 21st Century Breakdown z roku 2009.  

¡UNO!

Stručně řečeno, první deska trilogie je jednoduše bomba! Green day se v tomto albu jednoznačně vrátili ke svému původnímu stylu z dob Dookie (Green day sami o sobě prohlásili, že nová alba budou ve stylu něco mezi ranými Beatles a AC/DC). Odpovídá tomu hlavně stopáž většiny písniček, které nepřesahují čtyři minuty. Mají v sobě obrovský energický potenciál, zapamatovatelné refrény, skvělé kytarové sóla a chytlavě návykové melodie, což je všechno, na co jsme byli vždy od Green day zvyklí. Jednoduše návrat ke kořenům.

Písničky se od sebe moc neliší, až na tu poslední, která nese název Oh love. Je pomalejší, epičtější, takže by se částečně dalo říct, že se zbytku písní na albu vymyká. Právě proto patří mezi mé oblíbené. Další skvělé písničky jsou Nuclear family, Stay The Night, Kill The Dj a Rusty James.

Jediná nevýhoda tohoto alba je ta, že některé písničky zní velmi podobně, a proto není hned poznat, kterou zrovna posloucháte. Jinak na albu nevidím žádné zápory.

Hodnocení: 90%

¡DOS!

Celé album jsem poslechl na jeden zátah, pomaleji to jednoduše nešlo. Stejně jako UNO má v sobě velkou dávku energie. Pokud bychom chtěli UNO a DOS porovnat, najdeme rozdíl v tempu písniček. UNO skvěle začíná a postupně graduje a skončí pomalou písničkou Oh love. DOS má rychlý nástup, který vydrží ve všech písničkách až do konce. V žádné se tempo nezpomaluje.

Většinu písniček z tohoto alba znovu spojují stejné znaky jako z UNA. Jediná změna oproti první desce je rychlost jednotlivých skladeb, které jsou opravdu velmi rychlé. Z toho popisu se vymykají tři skladby – See you Tonight -  kde si Billie Joe Armstrong vybrnkává na akustickou kytaru, Nightlife –  tuto písničku si Green day zazpívali s raperkou Lady Cobrou a Amy (znovu hrána pouze na akustiku) – která je věnovaná Amy Winehouse. Naopak typickým příkladem je rozhodně song Fuck time, který patří mezi nejlepší písničky na nahrávce. Mezi další skvělé skladby patří Makeout Party, Ashley, Lazy Bones nebo pomalejší Stray Heart.

Hodnocení: 90%

Celkově tyto dvě alba hodnotím velmi pozitivně. Green day ukázali, že nebudou donekonečna skládat a hrát koncepční alba jako American Idiot a 21st Century Breakdown, které jsou sice skvělé, ale chtělo to po dvou předešlých nahrávkách změnu, a proto se částečně vrací ke svým kořenům. Návrat samozřejmě není přesně do 90. let, je zde vidět určitý vývoj ve tvorbě skupiny, který se nicméně povedl. Písničky jsou jako vždy velmi chytlavé a jen tak je z hlavy nedostanete. Jinak si všichni zapište do svých diářů datum 12. prosince, kdy vychází poslední album této trilogie s názvem TRE. Doufejme, že zakončení této zatím perfektní série desek bude znovu grandiózní.

Setlist ¡UNO! 

Setlist ¡DOS!