Jaké chyby nejčastěji děláme, když se ucházíme o zaměstnání?

Můžu uvést konkrétní příklad: Měla jsme možnost být při pohovoru jednoho uchazeče, který se k nám hlásil na stáž. Když jsem položila otázku, v čem je dobrý a v čem je jeho značka, bylo vidět zaváhání. Lidé často nevědí, co na to odpovědět. Vždycky jsem studenty upozorňovala, že je už po dobu vysoké školy nutné rozmýšlet se o tom, kdo jste, v čem jste dobří a kam kráčíte. Takže i když v korporaci přecházíte z jednoho místa na druhé, musíte si být vědomi, že tohle je oblast, která mě baví, a tenhle talent chcete rozvíjet.

Když píšu motivační dopis do společnosti, co mám udělat, abych zaujala?

Je lepší nezačínat úplně s klasickými frázemi jako „jsem flexibilní“. Lepší je uvědomit si, jaké jsou moje nosné vlastnosti v souladu s tím, kam se hlásím, a ukázat to na nějakém konkrétním příkladě. Mám nějakou zkušenost z práce, školy, brigády, ze stáže - a ukážu, kde a jak ji dokážu využít na pozici, kam se hlásím. Takže nekopírovat ty klasiky, které už jsou někde přednastavené, ale ukázat to na svém vlastním životě. To je dobré i pro člověka, který vás najímá, protože když mu odhalíte část své osobnosti, bude líp vědět, jestli mu zapadáte do týmu a firemní kultury.

Možná je k tomu ještě dobré říct, že když si člověk vybírá práci, snaží se uspět, jen aby někde uspěl. Ale je třeba dát si na to trošičku čas, a proto je důležité začít už na vysoké škole, se stážemi. Abychom už věděli, kam jdeme, a aby se práce, na kterou se pak hlásíme, shodovala s tím, kam míříme.

Zmínila jsi flexibilitu, komunikativnost… Zdá se, že je všichni vyžadují. Je nutné o sobě na pohovoru automaticky tvrdit, že tyto vlastnosti máme?

Flexibilitu v pracovních nabídkách vnímám jako schopnost umět se přizpůsobit daným podmínkám, když se změní v procesu. Ale je důležité vždycky vědět, která je ta oblast, kde chceme být, a nenechat se úplně přetransformovat. Takže i když studuju ekonomii a vím, že jsem dynamický typ osobnosti, tak si nesednu do účetnictví, protože na té pozici vždy zůstanu průměrná, i když se budu snažit o víc, protože to nevyužívám pro svůj potenciál. Zaměstnavatelé už se začínají dívat trochu jinak na člověka, kterého zaměstnávají. A když nevíme, co chceme, a snažíme se jen přizpůsobit požadavkům, nikdy v budoucnosti nemůžeme kariérně růst tak, jak bychom chtěli.    

 

Mluvila jsi o stážích. Jsou tyto stáže, třeba zahraniční, velkou výhodou při hledání zaměstnání? Nehrozí naopak přeškolování?

Ne, vnímám to jako přidanou hodnotu. Nemusí to ani být stáž v oboru, i když je to samozřejmě ideální.  Můžu říct sama za sebe, že jsem byla dvakrát v zahraničí na letní brigádě, kterou jsme si celou zařídili sami bez pomoci nějaké agentury. Potom jsem dělala asistenta rekrutétů a měla jsem možnost vidět, jak se na to dívají. Důležitá je tu ta odvaha jít do zahraničí, vystoupit ze své konformní zóny, schopnost postarat se a žít někde s cizím jazykem. Svědčí to o tvých osobnostních kvalitách.

Pokud mluvíme o jazycích, angličtina je dnes při ucházení se o místo naprostým standardem?  

Ano. Můžu říct, že zvlášť pokud se člověk uchází o práci v mezinárodních společnostech, tak často musí komunikovat se zahraničím. Angličtina je základní předpoklad. Měli jsme možnosti podívat se na nějaké výzkumy, ve kterých se ukázalo, že studenti v České republice vnímají jako velmi důležité studovat jazyky, ale ta znalost oproti tomu není až taková. Jeden jazyk je tedy základ, ale často už se zaměstnavatelé ptají i na druhý, třetí.

Na jaké úrovni jsou z tvého pohledu vysoké školy v této republice? Dokážou připravit mladé lidi na výkon povolání?

Je velmi těžké říct to všeobecně. Můžu říct konkrétně za oblast práva, že je to příliš teoretické. Člověk se pět let na něco připravuje, ale uvědomuje si, že když by měl ten obor vykonávat, tak mu praxe chybí. I ve vysokém školství by tedy mělo být víc praxe, ale adekvátní praxe. Nemůže při tom jít jen o to, abyste do školy přinesli potvrzení o praxi.

Často také pomůže, když si škola zve odborníky. A když vede studenty k diskuzi. Vidíme na pohovorech, že mladí lidé neumějí vyjádřit svůj názor, protože se všechno jenom naučí. Ke zkouškám musí umět všeobecné, naučené názory. Nikdo je nenaučí myslet kreativně a použít to, co se naučí, k vytvoření vlastního názoru, což od nich potom vyžaduje praxe.

Jaké obory podle vašich zkušeností nachází nejlepší uplatnění?

Jednoznačně jsou to informační technologie. Vidíme, že například na ČVUT jsou studenti bombardováni nabídkami už od prvního ročníku. Určitě je to tedy oblast IT a další technické směry, také strojařská průmysl.

A jak je to s humanitními obory? Existují hodně rozporuplné názory na jejich uplatnitelnost.

Měla jsem možnost zúčastnit se jedné konference na téma jak zajistit uplatnitelnost absolventů v praxi. Rozebíral se tam právě problém, že lidé často chodí na humanitní předměty, ale pak končí jako nezaměstnatelní. Trh musí reagovat na poptávku a na to, jak se vyvíjí ekonomika. Tyto pozice nejsou jednoduše tak potřebné. Studentů je o mnoho víc, než kolik jich může jít na uvolňující se místa. Mluvili jsme o tom třeba s podnikatelem a zakladatelem Dobrého anděla, panem Kiskou, který říkal, že když přijímal studenty do zaměstnání, tak se díval na to, jestli si jednoduše umí sledovat trh a mají přehled o tom, co je čeká. Viděl, že ne vždy mají studenti kontakt s realitou.

Beru to jako hřiště, kde se hraje nějaká hra - to je to pole, které mě baví.  To musí být v souladu s tím, kde je moje postavení, role a talent. Pokud si špatně vybereme hřiště, tak se stáváme frustrovanými, že se na něj nemůžeme dostat, i když by nás to bavilo. Nejlepší je asi spojit ten humanitní předmět s trendem, který je. Na youtube je zajímavé video, kde se vyjadřují Bill Gates nebo Mark Zuckergerg, kteří říkají, že by měla být povinná výuka light programování. Pak na mě reaguje trh, ale zároveň můžu být v oblasti, kterou mám ráda.

Humanitně vzdělaní studenti jdou často nakonec na jiné pozice, než jaké vystudují.

Ano, to je právě ono. Měli bychom se vyhnout momentu, kdy si pět roků budujeme znalosti, které pak vyjdou nazmar. Buď si tedy průběžně doplňovat vzdělání k humanitnímu předmětu třeba z informačních technologií, nebo v oblasti start-upů a inovací, takže jít s trendem. Potřeba inovací bude pravděpodobně stále větší, informační technologie jdou stále rychleji dopředu, takže jedině to spojit.

Myslíš si, že v tuto chvíli vůbec jde odhadnout, jaké obory budou v budoucnu úspěšné a perspektivní?      

To je velmi těžké říct a já nejsem zrovna ten správný člověk, který může s určitostí říct, jak to asi bude. Připadá mi ale, že trend půjde směrem k zefektivnění komunikace mezi lidmi, rychlejšímu šíření informací - takže směrem k technice, informačním technologiím. Čím dřív si to uvědomíme, tím dřív s tím můžeme pracovat a neutápět se jen v představách o tom, co bude.

Máš pocit, že se lidé v těchto představách hodně utápí?

Ano. Je fakt, že máme hodně všeobecných informací, ale málo se zajímáme o svůj rozvoj, o to, kdo jsme my. Tím pádem nás ovlivňují strachy, které na nás přichází z okolí. Člověk pak ustrne na nějaké pozici, protože má strach odejít, není si vědom své hodnoty. Lidé často nadávají na své zaměstnání, ale nepohnou se dále. Musíme si být vědomi své síly, což se týká hodně mladých lidí. Mladí lidé mají své sny, ale když začnou být v kontaktu s prostředím a realitou, tak pak nastává fáze zklamání, a trošku zatrpknutí. Je potřeba proto vědět, že je nutné na sobě pracovat nejen v profesní oblasti, ale i osobnostní, zvládání stresu a podobně.    

Start-up World Of Opportunities (WOPPA) vznikl jako místo, kde se shromažďují informace pro studenty a mladé lidi, kteří hledají práci, stáže a zkušenosti pro svůj rozvoj. Pomáhá najít lidem uplatnění a jejich správnou kariérní cestu.