V čem spočívá projekt Jacob´s Art?

Projekt Jacob's Art spočívá v zastavení se na různých místech a vcítění se do atmosféry danýho prostoru. Snažím se nejen o neobvyklý, až možná absurdní místa, ale i ty běžný, který jsou součástí naší každodenní cesty. Motto projektu je Frozen in the Moment. Já stojím jako socha a kolem mě proudí život, přičemž zachycuju určitý moment. 

Od začátku používám formát čtvercové fotky. Hodně se mi to líbí a mám rád retro. Všechny fotky jsou reálný, nikdy jsem se nikam nepřimaloval a nikdy jsem nic nepřidal do pozadí. Jediná úprava, kterou dělám, jsou filtry. Pokud se to hodí, upravím barvy nebo světlo. Bohužel jsem s tím začal až pozdějc, takže první fotky můžou být sem tam horší kvality. Ale učím se na vlastních chybách. Snažím se stát veprostřed fotografie, vypadá to potom líp. Ne pokaždý se to povede a někdy to není ani možný. 

Každá fotka má svůj krátký popisek. Chci, aby všichni věděli, jak fotka vznikala, jaké bylo focení, atmosféra. Občas přidám i nějaký info o mně. Popisky jsou v češtině i angličtině. 

Musím říct, že se to lidem většinou líbí a že se smějou, to je pro mě nejdůležitější. Jistě, je několik lidí, který mě poslali do... háje. S tím ale nemůžu nic udělat, těžko se zavděčím všem. 

Má tvůj projekt Jacob's Art nějaké „poslání“, anebo chceš jenom jednoduše pobavit lidi?

Hlavní záměr je na tvářích lidí vykouzlit alespoň malý úsměv, protože mi přijde, že lidi v Česku se smějou hrozně málo. Já miluju smích a neumím si představit den, aniž bych se nezasmál. Snažím se být optimista a naštěstí se mi to zatím daří. Chci lidi taky trochu překvapit, takže když se mi to povede, jsem moc rád. Ale v poslední době sdílím i víc umělecky laděný fotky, mám totiž rád umění, takže se o něco snažím sám. Snad to oceníte.

Jak tě to napadlo? Inspiroval ses někde, nebo to je čistě tvůj nápad?

Loni v červnu jsem jel do města a celou cestu mi vrtala hlavou jedna věc, která mě napadla pár dní předtím. Konečně bych mohl začít něco dělat. Něco, čím se budu moct prezentovat a něco, co budu moct dělat dlouhodobě. V tý době jsem odmaturoval a měl moře času. Projekt Jacob's Art mě nakonec napadl v tramvaji, když jsem stál v mý oblíbený pozici - jako je na fotkách. 

Já doufám, že je to můj nápad. Nerad bych se po někom opičil. Upřímně jsem nikdy předtím nic takovýho neviděl. Jeden kamarád mi řekl, že mu to připomíná planking - to, jak lidi leží na různých místech. Po tom, co jsem to viděl na internetu, jsem uznal, že je to vzdáleně podobný, ale určitě jsem nic nekopíroval. To bych na to potom nemoh bejt pyšnej. 

Výběr místa je určitě důležitej. Jak by takový místo mělo vypadat, aby bylo atraktivní?

To je pravda. Místo by mělo být něčím zajímavý, výjimečný. Jak jsem řekl na začátku, snažím se takový místa vyhledávat, ale nejsem proti běžným místům. Vždy by ale měly být zpestřený něčím neobvyklým. Rozhodně mě baví nepřístupný místa, kam normálně člověka nenapadne jít, natož se fotit. Taky se snažím v každým městě vybrat něco, co všichni znají. Tak to lidem přijde zajímavější, protože už tam třeba taky byli. Snažím se mít na sobě košili nebo něco slušnýho a moji oblíbenou hnědou tašku (kterou jsem už mimochodem chtěl vyměnit za novou, ale rád se s ní fotím, takže si ji nechám). S košilí a hnědou taškou i běžný místa vypadají líp.

Mám rád místa, kde se můžu v klidu postavit a mám čas na vyfocení. Ale vůbec mi nevadí stoupnout si na místo, kde je hodně lidí kolem. Náhodou, celkem mě baví sledovat výrazy kolemjdoucích - většinou nechápavý. 

Vybíráš si místo dopředu, nebo se fotíš náhodně, kde se ti to zrovna líbí?

Místa vybírám jak dopředu, tak i náhodně. Samozřejmě jsem nebyl na všech místech v Praze nebo v Sydney a tak nemůžu vědět, jak to kde vypadá. Proto s sebou vždy nosím foťák, abych byl připravenej, kdybych náhodou někam zašel a líbilo se mi tam. Obzvlášť mám rád místa, který jsou dočasný, jednoduše musím být vždy ready, protože se to už nemusí opakovat. Na mysli mám například díru v zemi, kontejner na frekventovaný ulici nebo zastavení se před tramvají. Na druhou stranu, na některý lokace se připravuju i několik dní či týdnů dopředu. Musím buď počkat na vhodnou chvíli, protože tam furt stojí policajti, nebo si to musím domluvit, jestli se vůbec můžu vyfotit. 

Někdo tě musí samozřejmě fotit – máš stálého fotografa, nebo požádáš nárazově kamarády/kolemjdoucí?

Jojo, to je pravda. Dost lidí si myslí, že s sebou nosím stativ. To se mi fakt nechce, někdy opravdu nevím, kdy budu fotit. V Praze a na Slovensku mě nejčastěji fotili rodiče, bratr a nejlepší kamarádi, který mě v tom hodně podporujou. V Poděbradech mě dokonce fotila babička, to byla sranda - nebylo až tak jednoduchý vysvětlit jí, jak funguje foťák, ale nakonec to zvládla. V zahraničí si to užívám, protože dávám foťák cizím lidem. Vždy chvíli pozoruju, kdo vypadá slušně a technicky zdatně, a potom jim řeknu, co vlastně chci. Celkem si to užívám, aspoň potkávám nový lidi z různých zemí. Zatím se mi stalo jen jednou, že jsme si s dotyčnou osobou nerozuměli. Bylo to nedávno v Sydney. Holka si myslela, že ji chci něco prodat a najednou začala říkat, jak nerozumí anglicky a zdrhla. Fakt pecka. No a tady v Sydney mě fotí kamarádi a občas kolemjdoucí. Vyhýbám se starším lidem, protože nemám nejlepší zkušenosti... Neumí fotit. Ale čest výjimkám. Stane se, že ani chytře vypadající mladý člověk neví, která bije.

Na svém Facebooku jsi zveřejnil už víc než 150 různých fotek, dá se tedy říct, že celej projekt bereš dost vážně. Máš počet, kterej chceš překročit?

Už je jich celkem dost. No stále mě to baví a myslím, že nikdy nepřestane. Na světě je dost míst, kde se dá vyfotit, takže se nebojím, že dojdou lokace. Určitě chci dojít k číslu 500. To bude, myslím, celkem úspěch. Nedávno jsem počítal, že do konce života, pokud vyjde můj plán, že zemřu na svý stý narozeniny, bych mohl stihnout deset tisíc fotek. To je ale hodně daleká budoucnost. Jinak přemýšlím o výstavě. Bylo by skvělý mít plakát a letáčky s vlastními fotkami a lidi, který by se přišli podívat. Uvidíme. Štěstí přeje připraveným. 

Je nějaká fotka, na kterou jsi obzvlášť pyšnej, nebo ke který se váže nějaká story?

Samozřejmě jsem pyšnej na všechny moje fotky, na některý víc a na některý míň. Záleží na tom, jak moc bylo komplikovaný danou fotku pořídit. Na jednoduchý místa typu ulice, schody se není těžký postavit, ale stoupnout si na úzkej parapet pět metrů nad zemí, přičemž musím vylézt oknem, k tomu je venku nula stupňů a já jsem jenom ve svetru, to není úplně easy. Na takový fotky a lokace vzpomínám rád. Mezi moje nejoblíbenější patří ty, na kterých jsem v písku, v moři, na střeše auta, jako biker na dirtu, v řece v s mega žlutou kachnou v pozadí, v popelnici nebo třeba na útesu. 

A pokud jde o story, tak bych zmínil fotku v Parlamentu Novýho Jižního Walesu v Sydney. Takhle zkraje to zní dost suše, ale počkej. S kamarádkou jsme byli na prohlídce v rámci národního svátku a já plánoval, že odejdu alespoň s jednou dobrou fotkou. Všude byla kvanta lidí, nedalo se to. Najednou se tam objevil předseda dolní komory v tričku a kraťasech. Prostě jsem za ním zašel a vysvětlil mu, co dělám a co chci. Domluvili jsme si schůzku o pár dnů později a on sám mě vyfotil. Pro mě to byl celkem výjimečný zážitek. 

Když srovnáš reakce lidí při focení v Austrálii a v ČR, je v tom rozdíl? Kde tě baví focení víc?

V Čechách vznikla většina fotek, baví mě to tam, znám okolí, vím, jaký jsou lidi, vím, co od nich čekat. V Praze na mě často zírají, asi nedělám úplně normální věc. V Austrálii je to lidem víc jedno. Je tady tolik různých národností, zvyků a tradic, že lidé viděli už snad všechno. Samozřejmě si focení v Sydney a okolí užívám... Ani se mi nezdálo, že někdy takovou možnost budu mít. 

Musím říct, že za posledních deset měsíců mám hodně málo normálních fotek. Vždy se fotím pro Jacob's Art nebo vůbec. Takže když chce babička vidět, jak se mi líbilo třeba v Římě, ukážu jí jenom fotky, kde stojím jako socha. No co, babi, hlavně být originální. 

Děkuju, Martine! Be Polite & Stay Positive

Jakub Pavlovský

https://www.facebook.com/thejacobsart

https://www.facebook.com/thejacobspost

http://www.youtube.com/user/jacobspost