Jak jste se stal ředitelem?

Nebylo to tak složité, s rokem 1989 nastala potřeba změn a já měl pocit, že když jsem měl tolik řečí,všechno kritizoval a s ničím nebyl spokojen, je na čase, abych dokázal, že to nebyly jen plané řeči.Podal jsem přihlášku do konkurzu na školu, kde jsem již 12 let učil, a vyhrál jsem ho.

Jak byste zhodnotil české základní školství, dodává vám kvalitní studenty? Horší se to?

Některé školy dodávají žáky skvělé, některé průměrné, odněkud se k nám ani nedostanou. Odantického Říma mají všichni pocit, že mládež je čím dál tím horší, ale to je nesmysl. I když nazákladních školách vám zcela jistě poví, že mládež se velmi mění, a ne vždy k lepšímu. Opravdu, je toodraz celé české společnosti. Stav naší společnosti má určitě dopad na základní školy a v důsledkutoho tam práce musí být velmi složitá. Prostě se české základní školství nedá zobecnit. Jsou výbornéškoly, kde jsou děti motivované, a pak ty, které motivaci nemají, a tam je problém.

Jak zapadají do českého školství víceletá gymnázia?

Trvám na myšlence, že by osmileté gymnázium mělo být mimořádnou příležitostí, pro mimořádnéděti. Tato myšlenka v posledních letech devalvovala, a to hlavně proto, že dětí začalo ubývat a začalose otevírat mnohem více tříd osmiletých gymnázií. Každý si chtěl zajistit alespoň trochu kvalitníděti. Třeba v Praze je na osmiletých gymnáziích více než 30 procent dětí, ale není to tím, že by tytoděti byly všechny výjimečné. Účelovost prostě zvítězila nad kvalitou. A podobně je to i mimo Prahu.

Téměř na každém malém městě nebo na vesnici se zřizují osmiletá gymnázia, která přijímají kdekoho.Znám školu, kam se hlásí 28 dětí a přijato může být 30! Je to chyba jak škol, tak rodičů, kteří trpímánií, že jejich dítě musí jít na osmileté gymnázium. Škodí to školství i dětem.

Jakým stylem děláte přijímací zkoušky?

Teď děláme jen psané testy z matematiky, češtiny a všeobecných studijních předpokladů. Dřívejsme dělali i psychologické testy, ale to už se nedá zvládnout. Testy nejsou primárně zaměřenyna encyklopedické znalosti, jsou víceméně tvořeny způsobem, který vede k vlastnímu vyřešeníproblému. Snažíme se k nám dostat studenty se studijními předpoklady, a ne ty, co jsou nadření zezákladních škol.

Jaký je podle vás optimální model přijímacích zkoušek?

Už léta mluvíme o modelu, který mají v Srbsku. Děti si napíší pořadí škol, které preferují, a dělajívšichni stejné přijímací testy. Systém je pak automaticky posílá na školu, kam svým výkonem patří.Když se na jednu školu přihlásí třeba 100 dětí, tak systém vybere 30 nejlepších a ostatní posouvádál, na jiné školy, kam se hlásili třeba horší žáci. Myslím, že by to mohlo fungovat. Naplnil by sepožadavek prověření toho, co se naučí na základních školách, a poskytlo by to všem šanci jít tam, kde je jejichmísto a kde se budou cítit dobře. Kromě toho by tento systém mohl pomoci i od různého taktizovánís podáváním více přihlášek.

Vidíte inspiraci ještě někde jinde, v jiných školských systémech? V Evropě, Americe, Asii...?

Nedá se zcela odhlédnout od historických souvislostí, středoevropské školství je postaveno nazákladech mělkého nahlédnutí do všeho a následně si můžete vybrat, co vás zajímá. Anglosaskézase sází na hluboký vhled do jedné myšlenky, ale poté zase téměř nevědí, kdo je jejich sousednízemí. Těžko se do toho vstupuje, ale nemůžeme celý svět posílat jedním směrem, a tak jsemodpůrce přejímání modelů zvenku. Opět se vracím k individuálnosti, jak škol, tak žáků. Dají se naléztjednotlivosti, které by se daly aplikovat velmi dobře i u nás. Ale nelze přenášet celé školské systémy.