Ve Stínu

Podzimní premiéra nového filmu Davida Ondříčka (Samotáři, Grandhotel) Ve Stínu byla bezpochyby velká událost, která rozpoutala diskusi, jak v českém tisku, tak i u diváků. Původní námět je z pera Marka Epsteina, který je zodpovědný za scénáře k filmům Roaming nebo Václav. Dílo, na jehož vzniku se podílela koprodukce z různých evropských zemí, se chce také utkat na mezinárodním poli o Oscary. 

Za posledních pár let se u nás natočilo hned několik historických velkofilmů (např. Pouta, Lidice nebo Protektor), které se snaží nějaký způsobem reflektovat minulost. A právě mezi ně můžeme zařadit i Ve Stínu. Ačkoliv se všechny od sebe výrazně žánrově či scénaristický liší, spojují je velké ambice.

Odvážný vyšetřovatel

Děj filmu se odehrává v roce 1953 před měnovou reformou. Kriminalista a otec od rodiny kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje zndálivě banální vyloupení klenotnictví. Přesto mu už od první chvíle, kdy spatří místo činu, něco nesedí.  Později je z případu odvolán a nahrazuje ho německý policejní specialista major Zenke (Sebastian Koch). Haklovi to přijde podezřelé a na vlastní pěst pokračuje v pátrání. Jakmile se více seznamuje s případem, zjišťuje, že se jedná o vykonstruovaný zločin příslušníků Stb za účelem očernit židovskou obec a odsoudit ji před národem za něco, co ani nespáchala. Jak se kapitán zachová v konfrontaci se Státní tajnou bezpečností?

A zase ten příběh…

Scénář byl několikrát předěláván (prý až 17 verzí), což se negativně odráží na celku. Ve Stínu působí jako spletenec různých dějových linek, které jsou sice naznačené, ale nedotažené do konce. Příkladem je toho naroubovaná postava majora Zenkeho. Krom toho si divák během sledování pokládá zásadní otázky ohledně samotné hlavní postavy kapitána Hakla (např. jeho politická příslušnost), na které tvůrci nedávají ve filmu dostatečné odpovědi.

Světovost?

Když odhlédneme od zmatků ve scénáři, zůstává nám velice podařené dílo. Po stránce řemeslnické se nedá skoro nic vytknout. Pohlcující atmosféra dokáže diváka vtáhnout do dění. Inspirace žánrem film noir je očividná a temnější tón se k snímku hodí. Záběry se hemží lidmi v dlouhých kabátech a kloboucích nebo dobovými auty, které brázdí šedé ulice Prahy 50. let, přičemž neustálé prší. Zvláště pak Václavské náměstí, s tramvajemi a pouličními prodejci Rudého práva, působí velice autenticky.

Na pozadí toho všeho se ale pořád odehrává politické drama. V okamžiku, kdy se film chýlí ke konci, se začíná zvyšovat frekvence patetických scén, které nekorespondují s úvodem, jenž je veden v duchu drsné detektivky. Jako kdybychom sledovali postupný žánrový přerod před očima.

Verdikt: Z hledika toho, jak je film udělán a jak vypadá, se nemají tvůrci vůbec za co stydět. Horší to už je s děravým scénářem a nedostatečnou celistvostí díla. Škoda.

68%