Rozmrklý měsíc skrze mraky, skrze světla pouličního šajnungu, trochu ustrašeně zrcadlí denní šichtu na druhé půli. Mžouráte krokama a do kapes hlouběji, než bezdomovec na novoměstských kočkách. Naladěn v půlnočním povyku na další sklenku. Prosit beton, asfalt a panel, aby vydestiloval alespoň krůpěj ku zahnání žízně sídlištního psance po nočním spoji blíže do domoviny. Ubit přesuny odnikud nikam – felace času polykaného v nudných eskapádách a v čekání na cokoli.

Bledému xichtu naskytnou se neony. Výloha pyšnější než sklady lihovarů. Vše nasázeno v divných variacích mezi banány, čokoládu a lopatky, milovnice pískovišť, růžovější, než právě znásilněná školačka. Krámek, tichý přístav toho konzumního náboženství, noemova archa, která má od každého výrobku alespoň jednoho jedince ku spáření s vaší peněženkou. Mekka, Kába, Hagia Sofia, Jeruzalém, Vatikán, Tibet, Lhasa… Regály plné svatého písma. Tyčinka Mars coby přikázání a šroubovací lambrusco je žalmem za naši dobu.

Vejít dovnitř a zmateně pozorovat Čecha za pokladnou, skomírající Etrusk v časech rozkvétajícího Římského impéria, brzy bude zahlazen historií, kterou píší vítězové přelidněného východu. Spolknout pozdrav, vyštrachat z Macoch poslední vindru a koupit jakousi kvašeninu. Schovat do tašky a zaplout kamsi do stroboskopového klubu do škubů davu a lačně chlemtat zazátkované pomeje, zbytky ze zbytků, podoben dobytku. Pak už zbývá jen obsahem žaludku zhodnotit dnešní zážitky.

Večerky, ty věčné matky chudých a každodenně ožralých studentů. Dobám, kdy v každé vesnici byl kostel či kaple, odzvonilo. Vietnamské neony a výprodejní Coca-Cola je svěcenou vodou dneška. Byl bych blbcem nevítaje takovouto změnu. Jen uspokojovat vteřinově každou svou potřebu do zeblití. A pak už jen lakovat těmi blitkami laťky plotu pseudoproduktivity, schovávající se za úředničinu, humanitní vědy, ekonomickou onanii, filozofické vědy et cetera.

Večerky, toť každodenní konzumní milování.

Nezapomeňte se podívat na naši fotoreportáž z vietnamských večerek.