V koaliční smlouvě a v programovém prohlášení počítají s obecným referendem ODS, TOP 09 a zvláště Věci veřejné. Referendum by mohl vyhlásit každý občan, nebo vláda. Jak by to v praxi probíhalo? Pokud snaha o referendum vzejde ze strany občana, který nasbírá dostatečný počet podpisů, byl by k vypsání potřeba také souhlas obou komor českého parlamentu. Referendum by poté bylo vyhlášeno do tří měsíců a jeho termín by stanovil prezident.

Vláda oproti původnímu návrhu z dílny Karolíny Peake zvýšila podíl voličské účasti, který je nutný k uznání referenda za platné: místo 35 % by se mělo jednat o 50 % voličů, z toho nadpoloviční většina by se musela vyjádřit svůj souhlas. Nutná voličská účast se přitom příliš nezamlouvá opozičním sociálním demokratům.

Návrh na všelidové hlasování by mohl vzejít i od vlády, ne však od poslanců a senátorů, jak navrhovala ČSSD. Předseda poslanců ČSSD Jeroným Tejc k tomu dodal: „Návrh není zákonem o obecném referendu, ale zákonem o vládním referendu. Považuju to spíše za snahu zmařit konání referend“. Přesto podle Tejce ČSSD vládní předlohu podpoří při  v úvodním projednávání ve sněmovně, nicméně při tzv. druhém čtení bude podávat pozměňovací návrhy. A objevují se další drobnosti, kvůli kterým návrh působí poněkud nedotaženě. V návrhu například není uvedeno, jaké sankce by měly být stanoveny pro poslance, kteří občany požadované referendum nepodpoří.

Snaha prosadit dobrý, funkční zákon o všeobecném referendu, je v naší zemi oblíbeným evergreenem. Jak místopředsedkyně vlády Karolína Peake k aktuálním návrhu podotkla, jedná se již o 21. pokus prosadit obecné referendum do právního řádu.

Čerstvě odhlasovaný návrh nyní míří do sněmovny. K tomu, aby prošel, bude potřeba ústavní většina, což znamená, že koalice bude potřebovat i hlasy opoziční ČSSD, která má k současné verzi  výtky. Zda se podaří návrh prosadit tak, jak je nyní sepsán, nebo s případnými drobnými úpravami, je tedy věcí dalších jednání.