Vlak mi pravděpodobně ujel již ve chvíli, kdy jsem se zařekla, že exování piva a s ním spojenému čekání na vrhnutí, popřípadě na smrt, se velkým obloukem vyhnu. Chvíli jsem koketovala s myšlenkou kopnout do sebe jedno černý, prý po něm bují poprsí, ale Milošův hrudník mi dokázal, že stejné kouzlo umí i Becher. A tak jsem se kruhu virálových alkoholiků úspěšně vyhnula.

Své sociální exkluzi jsem dala korunu ve chvíli, kdy jsem opustila sál po promítání onoho trháku letošního roku. Nebylo to špatný. Ale rozhodně ne super. Jedno je jistý - už si tenhle koktejl fetu a porna znovu dobrovolně nepustím. Leda po tom, co mi DiCaprio vyšňupe kokain ze zadku. 

Nahota ve filmu je fajn, ale Vlk z Wall Street na ní stojí. Obskurní sexuální scény jsou hlavním chodem na menu. Všechny prvoplánové a když se zrovna nesouloží, tak se sjíždí. Jako by celý snímek stavěl na tom, že „sex and drugs sell“.

Co víc, dramatické scény, které mají být dechberoucí a nahánět husí kůži, působí komicky. Potápějící se počítačová loď a na ní DiCaprio v objetí se svou nabíječkou, neviděli jsme to už někde? A kde jsem se podle všeho měla smát, bylo mi trapně. Hodně dlouhé záběry na drogou omámeného pracháče, který se polomrtvý snaží nasoukat do svého naleštěného fára, mi holt nepřijdou k popukání.

Vlk z Wall Street pro mě byl podobně jako do výšin vynášený Velký Gatsby zklamáním. Po všech těch pozitivních kritikách jsem do kina usedala s velkým očekáváním, jež nebylo naplněno. Chyba nebude v DiCapriovi, což o to, ten umí proutníky a partymeny hrát skvěle. Problém je pro mě ve snaze servírovat divákovi extrémy, vytlačit všechnu jeho představivost vulgaritou a kýčovitostí, jen aby se nezačal nudit.

A samozřejmě připouštím i možnost, že jsem konzerva. Daleko víc mě táhnou filmy jako Pěna dní nebo Prodloužený víkend, které jsou natočené tak nějak s citem.

Foto: http://filmdr.blogspot.cz/