Podívat se aktuálnímu českému tisku na zoubek může být docela složité, ale při troše prozíravosti je to zvládnutelný úkol. „Pane ministře, udělejte áááá.“ Šestka nahoře Lidovky, celé spodní patro obsazuje MF Dnes a všechny její přílohy, čtverka nahoře časopis Téma. Doporučujeme pravidelně čistit 5 plus 2 stoličky. Kromě zubní prevence nezapomeňte na optika, ten se vám koukne na Óčko. „V pořádku, vypláchněte si.“ V umyvadle zahlédneme vykloktaný deník Metro.

Naproti tomu máme stále ještě seriózní deníky (nehovoříme teď o těch bulvárních), jejichž majiteli nejsou prošedivělí miliardáři a šéfredaktoři těchto novin nejsou ničím svazováni. Dokonce se snažili proti skupování tiskovin bouřit, založili proto vlastní server a z redakce, která pro ně přestala býti férová a soudná, odešli. Vedle papírově vydávaných médií se nám zde tedy navíc objevily nové internetové portály, které slibují další pravdu ze všech možných pravd.

Tak, teď babo raď.

Pokud se obrátíme na výroky odborníků (které byly ovšem opět zveřejněny v tisku), dočteme se například o dosud největší proměně Mladé fronty DNES. Dříve se jednalo o tisk, který oplýval kousavými informacemi. Jaké zprávy mají abonenti tohoto deníku čekat nyní, když se jejich terč proměnil v luk a šíp? Můžeme snad očekávat rozhovor s jedním z tisíců spokojených zaměstnanců společnosti Agrofert na titulní straně?

Normální čtenář je z toho jelen. Noviny dělil dříve na seriózní a zahřívací (tedy ty, kterými rád zatopil v krbu). Těmi však chápal především bulvár, jelikož uváděl informace zkresleně. Nyní však do otopu bude muset zařadit mnohem více. Jak ale polopravdy odhalit?

Označme tedy nynější situaci za zmatenou. Objeví se nám tady také takové názory, že si nás jednou první muž financí koupí všechny, a udělá z nás Vodňanskou drůbež. Jeho ohromný vliv už zasáhl i do médií, a tak ohrožuje samotnou demokracii našeho státu.

Jeho zastánci ale budou tvrdit, že zlí jazykové jen nemají pochopení pro slušně vydělané peníze a to, že někdo investuje, když na to má prostředky, přece není nic špatného. Skutečnost, že česká mediální scéna začíná hraničit s oligarchií, buď nevidí, anebo nechtějí vidět.

Co z toho plyne? Snad jen jediný poznatek. Zamysleme se nad tím, co čteme. Odhalíme-li však nejasnost, nepravdu nebo fakty nepodložené tvrzení, neoznačujme hned autora za zkorumpovaného pisálka. Možná píše články už několik let, jen teď jeho malinké křeslo v redakci koupil někdo jiný. Nový šéf je možná čirou náhodou druhým nejbohatším člověkem v naší zemi. Odchod z redakce ale v jejich situaci plné hypoték nepřichází v úvahu a psát něco jiného, než je žádáno, by mohlo znamenat úřad práce a tři hladové krky v domácnosti.

„No a? Novinář má být čestný a psát objektivní pravdu!“ Buďme k sobě ale upřímní, jak bychom se zachovali my sami?