Odvaha, se kterou se vrhli představitelé Spojených států do uvalení sankcí na ruské a ukrajinské předáky, není nijak překvapivá. Přece jen nejsou nijak závislí na ruské ekonomice, na rozdíl od evropských států. O to překvapivější je následné rozhodnutí Rady ministrů zahraničí  Evropské unie. Uvalení sankcí (tedy zmrazení účtů a zrušení víz) je velkým krokem v evropské politice, byť by se to tak na první pohled nemuselo zdát. Tento krok znamená ukázku moci a odhodlání. Znamená demonstraci síly při obraně evropských států a jejich suverenity. Jsem z toho sám velice překvapený, že Evropané našli tu odvahu se vzepřít silám Ruské federace a nezůstat na úrovni Chamberlainovy a Daladierovy politiky appeasementu. Putin rozehrál skvělou hru na Ameriku. Použil metody Spojených států při invazích a schovává se za práva menšin. Je to dokonalý politický tah. Ale je vidět, že morální a politický, znamená pořád něco jiného. Snaha Evropy bránit morální hodnoty prostředky, které v řeči politiky znamenají vyhlášení ekonomické války je naprosto dech beroucí a sám jsem z nich udiven.

Zmrazení aktiv v evropských bankách znamená konec možnosti úniku z Ruska za novým životem. Každý z autoritativních vládců ví, že systém, který má v rukou, nevydrží navždy. Sice mohou mít pod kontrolou média, armádu i třeba svaz ochránců práv chovatelů křečků, ale nemohou ovládat a kontrolovat všechno. Takoví vůdci (ano, tak teď nazývají Putina v Rusku – ne, vůbec to nezavání Führerem, ani trochu), ti mají vždy záložní plán. Útěk. Viděli jsme to u Janukovyče, když utekl z Ukrajiny, a kéž bychom to viděli brzy znovu. Rusko nemá dostatečně silnou ekonomiku na to, aby ustálo absolutní embargo na své vývozní artikly. Putin ví, že se mu Rusko sesype pod rukama, pokud dojde na lámání chleba. A teď nejde jen o něj. Jde o celou vládnoucí elitu. Bude nucen někde udělat změnu, pokud Evropa udrží tento ostrý kurz politiky proti agresorovi. Já doufám v to, že udrží. Otázkou zůstává, zda nebyli Rusové o těchto opatřeních informováni dopředu a nestihli aktiva ze svých účtů přesunout do mimoevropských zemí. Ale to už je přílišná konspirace. Fandím Evropě jako Čech. Tedy, dokud se jí daří, jsem na její straně, až zakolísá, budu opět nadávat.