Maturita, zkouška dospělosti, je noční můrou pro mnohé. Ale úplně jinak tomu je se státní maturitou, která pro většinu současných maturantů znamená jen otravnou mouchu v diáři. Asi každý (nebo minimálně každý druhý student) chápe tuto druhou zkoušku dospělosti jako podřadnou a bezúčelnou, průměrný maturant ji prostě dá a hotovo. Většina profesorů vnímá současnou formu státních maturit jako „pokus o prokázání úrovně vzdělání“, ale rozhodně ji neberou jako spolehlivý a směrodatný indikátor.

Profesory, které jsem podrobila výslechu ohledně jejich názorů na tento státem zaštiťovaný projekt, spojuje jeden názor – pokud bychom mínili státní maturitu jako ukazatel či vstupenku na vysokou školu, popřeli bychom tím logický přístup ke vzdělání.

Obecné znalosti gymnazisty a profesně specializovaného středoškoláka se výrazně liší (to rozhodně není míněno jako nějaký útok a pohrdání odborným středoškolským vzděláním ve srovnání s tím gymnaziálním) a státní maturitou se znehodnocují nabiflované vědomosti gymnazistů a napracované zkušenosti kadeřnic, řemeslníků či jinak specializovaných středoškoláků. Ve školském systému se vzdělání dělí a není ani pro jednu stranu spravedlivé házet biflování a bolavá záda od praxí do jednoho pytle.

Potenciální výhodou a jakýmsi pokusem o spravedlnost může být zásah do udílení školních maturit. Zajistí se totiž jakási eliminace úspěšných maturantů z lítosti či rutiny. Prostě maturitu nedostane každý. K již zmíněné eliminaci studentů napomáhá letošní nové pravidlo u státních maturit a tím je odebrání možnosti volby úrovně. Schlíplý mladík či slečna si prostě vyberou své (státněmaturitní) předměty, ale obtížnost už zůstane na státu.

Takže současný stav maturit i tento článek bychom mohli shrnout asi takto: „Státní maturity popírají úroveň vzdělání a hází na jednu hromadu vyučené středoškoláky a vyprofilované gymnazisty, a to ještě za nemalé státní finance!“