Meryl Streep se představuje jako Margaret Thatcher, nejvýznamnější žena politického světa minulého století. Žena, která zaplatila velkou cenu pro dosažení moci, žena, kterou svět nenáviděl i miloval.

Snímek se snaží přiblížit publiku život Margaret Thatcher, původně dcery hokynáře, která se přes studium chemie a práv na Oxfordu vypracovala až na ministerstvo školství. Poté se jí podařilo získat téměř nejdůležitější postavení v zemi britské koruny, a to post ministerské předsedkyně, přezdívané „Železná lady“. Zde setrvala nejdéle ze svých předchůdců i následovníků, od roku 1979 do 1990, kdy rezignovala.

Mladá politička vs. senilní dáma

Hned na začátku snímku se setkáváme se starší senilní dámou, která marně bojuje s přízrakem svého milovaného zesnulého manžela Denise Thatchera (Jim Broadbent) a snaží se zrekapitulovat své životní chyby. V rámci jejích vzpomínek se dostáváme do minulosti, nejprve do mládí, do doby druhé světové války. Velmi aktivní a uvědomělá mladá dívka se zapojuje do britské politiky. Nedaří se jí ale získat respekt kolegů – mužů a stále bojuje o své postavení. V roce 1979 se rozhodne kandidovat na premiérku v Anglii a přes všechny překážky a neúspěchy je nakonec zvolena.

V další části filmu se vracíme ke zlomovým událostem její vlády - k teroristickým útoků, a k válce o Falklandy, ve které Anglie dosáhne vítězství a „železná lady“ získává přízeň a obdiv veřejnosti. Zde diváky nejspíše upoutá píseň anglické skupiny Not Sensibles – „I’m in Love with Margaret Thatcher“, která dokresluje atmosféru doby. Vzpomínky končí v momentu její rezignace, opuštění Downing Street 10 a nástupu Johna Majora.

Meryl Mia!

Tento snímek režírovala ve filmovém prostředí zatím málo známá Phylida Lloyd, která se snímku ujala pravděpodobně jen proto, aby nalákala hollywoodskou hvězdu Meryl Streep. Spolu již natočily snímek Mamma Mia!, který si získal velkou přízeň veřejnosti, pravděpodobně hlavně zásluhou skupiny ABBA (využitím jejich hudby) a hvězdnému obsazení. Na režírovaní životopisného filmu o Železné lady Lloyd zřejmě ještě není dost zkušená. Na jejím kontě je zatím pouze muzikál s nepříliš sofistikovaným dějem a scénařem, přejatým z Broadwaye, který se žánrově velmi liší od „Železné lady“. Kdežto životopis tak významné osobnosti si rozhodně vyžadoval mistrovskou práci režiséra, které se diváci bohužel nedočkali. Samotný koncept filmu s neustálými skoky z minulosti do současnosti byl rozhodně zajímavý, ale bohužel se Lloyd nepodařilo tyto přechody vyretušovat; občas bylo vskutku těžké se v ději neztratit a najít návaznost mezi rozlišnými vzpomínkami a dneškem.

To, co v tomto snímku považujeme za opravdu zdařilé, je volba právě Meryl Streep, která je v hlavní roli bezkonkurenčně vynikající. Svědčí o tom i nedávné ocenění Akademie (Oscar) a nadšení samotné Margaret Thatcher. Vnější podoba (maskér odvedl skutečně skvělou práci), vynikající zachycení pocitů Tchatcher a spousta dalších faktorů přispívá k tomu, že je divák skutečně vtažen do děje. Ostatní herci Streep spíše jen sekundují, ani Jim Broadbent, druhá nejdůležitější postava, zde nemá moc velký prostor k rozvinutí své role. Naopak velmi dobře se předvedla televizní herečka Alexandra Roach, která ztvárnila mladou Margaret.

Film se nám velmi líbil, ale nejsme si jisty, zda bylo záhodno vykreslovat baronku Thatcherovou po většinu snímku v nepříliš příznivém světle. Na druhou stranu však bylo zajímavé nahlédnout do soukromí kdysi nejmocnější ženy v zemi. Na opravdu kvalitní velkofilm, který nám představí skutečně „železnou lady“, si tedy nejspíše budeme muset ještě počkat…

Anna Blažková, Olesya Goldina