Odpověď na úvodní otázku je tak v zásadě prostá – dá se na něj hrát. Parta začínajících hudebníků, která tenkrát vzala heavy metal opravdu doslova, sbírala vyhozené roury, trubky, zkrátka cokoliv, co se prostřednictvím vyluzováním nejrůznějšího lomozu dalo přetvořit na hudební (nebo spíše hlukové) nástroje. K tomu se přidaly pozůstatky skutečných bicích, sem tam nějaká kytara, bruska, kladiva, sugestivní zhudebnění básní od Ho Či Mina, a kapela byla na světě.

Paprsky inženýra Garina jsou díky všemu výše uvedenému zkrátka unikát – a to (nebo spíš především) v kontextu postmoderní současnosti. V době, kdy vás spíše počastuje sbírka vykradených (pardon, nakoupených) samplů nebo rovnou celých setů, v jejichž případě stačí tupě zmáčknout tlačítko play, působí mlácení do starých rezavých sudů a dalšího šrotu skutečně jako šedivé vzpomínky na ještě šedivější dobu, do níž se datují počátky celku. A mimo jiné i jako zjevení, protože kdo jejich vystoupení uvidí prvně v životě, s největší pravděpodobností si bude klepat na čelo, co parta magorů na podiu předvádí.

Po šrotišti bos

Říkáte si, že něco takového přece dělají už dávno světoznámí Stomp? I ti jsou vedle Paprsků inženýra Garina pořád jen hodnými hochy, kteří mají k živelnosti téhle industriální podivnosti daleko. Každé vystoupení je jiné a unikátní – už jen tím, že na každé kapela shání novou část své aparatury. Výsledek připomíná odpolední procházku šrotištěm. Naboso. Zhruba to, co by zažívala vaše chodidla, se přenáší na smysly. Hluk, přepálený vizuál, chaotické dění na podiu a smrad, vystoupení Paprsků atakuje všechny receptory lidského těla. Šílené? Určitě. Pro každého? Rozhodně ne. Ve všech ohledech jde ale o neotřelý zážitek, který se nebude opakovat, jakkoliv se vám nemusí líbit.

Když je člověk něčeho takového svědkem, chtě nechtě si uvědomuje, jak je tohle uskupení dokonalou kritikou a výsměchem hudební scéně. Tam, kde Paprsky recyklují vyhozený odpad k tvorbě nového, naprostá většina interpretů recykluje nanejvýše sama sebe, stagnuje na místě na úkor líbivosti. Mainstream by se měl přejmenovat spíš na mainswamp, protože i přes změny image poplatné aktuálním trendům je v jádru zatuchlý a rozhodně nikam neproudí, nikam se nepohybuje. A když, tak jedině směrem ke dnu, kde se usadí coby kal minulých dob. Paprsky jsou přesně tím hybatelem, který ze starého sudu tenhle kal vyleje a začne na něj hrát něco, co by si mainstream nikdy nedokázal představit.

zdroj: http://bit.ly/1kcwL4S