Právě skončila konference Andragogika 2013. Co bylo na letošním ročníku nejzajímavější a jak hodnotíte jeho průběh?

Zajímavých bylo hned několik aspektů. Účastníci konference ocenili možnost souběhu dvou odborných sekcí, takže si každý mohl vybrat téma pro něj zajímavé a přínosné. A to bylo i cílem, neboť víme, že oblast vzdělávání dospělých je velmi široká a zahrnuje široké spektrum cílových skupin dospělých – od problematiky učení a vzdělávání vězňů, nezaměstnaných, žen na rodičovské dovolené až po vzdělávání odborníků (lékařů, učitelů, úředníků) a manažerů. Rovněž mezinárodní přesah je důležitý, ať již prostřednictvím zahraničních hostů či zástupců nadnárodních podniků. Výměna zkušeností je stále velmi pozitivně vnímána právě prostřednictvím osobních setkání. Pro rozvoj mladých odborníků a akademických pracovníků, zejména z řad doktorandů, je důležité získat důvěru (ať již ve vztahu k sobě samému nebo k vnějšímu světu) a nebát se prezentovat vlastní výsledky odborné či vědecké práce.  Naše konference to umožňují.

 Tématem letošního ročníku bylo Celoživotní učení pro všechny. Proč

padla volba právě na toto téma?

Tím, že koncept celoživotního učení a vzdělávání počítá se všemi občany, bez výjimky, je zde prostor rozvíjet metody a formy vzdělávání u sociálně vyloučených, zdravotně handicapovaných, seniorů atd. Problémové okruhy se spíše vztahují k motivaci k učení, různým limitům a finančním možnostem.

Jsem přesvědčen, že právě vzdělávání – ovšem s využitím vhodných metod a stanovením adekvátních cílů – je pro motivované jedince cestou k úspěchu. A to nejen v rámci profese, ale i v rozmanitých sociálních rolích. Jsou profese, kde je permanentní vzdělávání naprostou samozřejmostí, bez aplikace nových znalostí a technologií do výroby či do oblasti služeb by nebylo možné v rámci oboru uspět, např. lékaři, učitelé, vědečtí pracovníci, technologové a právníci. Dnešní neklidná doba vyžaduje nevšední myšlení a nevšední přístupy při hledání odpovědí na zdánlivě jednoduché otázky. Pokud to vše bude v zájmu poznání člověka a jeho kultivace, ale i etických a hodnotových orientací demokratické společnosti, potom jeden z hlavních principů celoživotního učení může být naplněn.

Vzdělání pro všechny - jak je na tom vlastně český

vzdělávací systém? V čem spatřujete jeho největší slabiny a naopak

 silné stránky? Jeden z referátů upozorňoval například na hrozbu překvalifikovanosti...

Vzdělávací systém prošel v posledních deseti letech významnými kurikulárními reformami. Zda byly, resp. budou úspěšné, ukáže až další generace. Pokud bude připravená na změny, bude se umět efektivně učit, tak můžeme říci, že cíle a obsah školního vzdělávání byly postaveny dobře. V proběhlých reformních změnách spatřuji více přínosných aspektů, zejména posun k získávání a rozvíjení klíčových kompetencí, které jsou – podle mého názoru – předpokladem úspěchu a spokojeného života. Tzv. fenomén překvalifikovanosti hrozí v případě, že bude neúměrně narůstat počet vysokoškolsky vzdělaných lidí. To se negativně projeví i v oblasti řemesel a některých služeb, kde nebude dostatek pracovníků. Pak si lidé uvědomí, že získání akademického titulu samo o sobě nepostačí k vyššímu společenskému statusu.

Pak by mohly přijít ke slovu nejrůznější rekvalifikační kurzy...

V posledním roce je ze strany státu investováno více prostředků do rekvalifikačního vzdělávání. Této možnosti využívají většinou lidé nezaměstnaní, kteří mají střední odborné vzdělávání či středoškolské. Výjimkou samozřejmě nejsou ani vysokoškoláci, ale těch v rekvalifikačním vzdělávání najdeme velmi málo. Obecně vysokoškoláci stále ještě tvoří malé procento nezaměstnaných.

Pojďme ke vzdělávání při zaměstnání. Společnost T-mobile například pro své zaměstnance založila T-mobile univerzitu - je to trend, který se bude rozmáhat?

Je určitým trendem, že úspěšné velké firmy, zejména mezinárodní, investují do nastavení vlastního uceleného systému vzdělávání – ten přesně odráží potřeby a požadavky na zaměstnance v různých pozicích v rámci firmy. Některé firmy si připravují své zaměstnance na pozice dělnické, což bylo zvykem zejména v minulosti, dnes si naopak připravují vysoce kvalifikované specialisty a manažery. Proto bylo několik referátů zaměřeno právě na řízení talentů v organizacích a na problematiku vzdělávání a rozvoje manažerů.

Bude ustupovat význam formálního vzdělání a naopak budou podobné

podnikové vzdělávací aktivity získávat vyšší míru relevance?

Vzhledem k narůstajícímu počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí si bude – zejména trh práce – regulovat nabídku a poptávku, ale ne již podle nejvyššího dosaženého vzdělání, ale podle dalších kategorií příslušných ke kvalifikaci. Zejména to budou tzv. kompetence a požadavky na praxi, která je v dnešní době u studentů běžná již v průběhu studia. Zaměstnavatelé hodnotí čerstvé absolventy i podle toho, zda mají nějaké zkušenosti právě z průběhu studia, tedy zda byli aktivní na trhu práce, když studovali, případně zda využili evropských mobilitních programů. K získané formální kvalifikaci se očekává znalost cizích jazyků, komunikační schopnosti, ale i umění řešit problémy a efektivní práce s informacemi. Další profesní vzdělávání má pak význam i pro aktualizaci znalostí z oboru. Vzdělávání v rámci podniku se pak přímo vztahuje na činnosti spojené s pracovním místem, takže se nerealizuje vzdělávání jen proto, aby se naplnily nějaké indikátory či požadavky politiků či evropských strategií. Jde tedy o to, aby se jedinec učil to, co potřebuje nebo v budoucnu potřebovat bude.

Na konferenci byly představeny i nové metody, technologie a postupy

v oblasti vzdělávání. Jaké vy sám považujete za nejzajímavější?

Těch nových metod a technik, které se prosazují v oblasti vzdělávání dospělých, je celá řada – od již klasického koučování, až po různé interaktivní výukové programy, videosemináře, webináře – postavené zejména na informačních a komunikačních technologiích iPad, iPhone, Microlearning, Mobile Learning atd. Za hlavní výhodu těchto forem výuky se často považuje vysoká motivace k učení, která může vést k emocionálnějšímu a intenzivnějšímu zabývání se obsahem učiva, a tím k dlouhodobějšímu uchování informace v paměti. Nevýhodou je vyšší cena v důsledku vyšších nákladů na vývoj.

Spolu s profesorem Janem Průchou jste autorem prvního Andragogického slovníku. S jakou odezvou se tato publikace setkala?

Náš slovník se vyprodal během necelého roku, takže byl považován za bestseller v odborné literatuře tohoto druhu. Získal i ocenění Jednoty tlumočníků a překladatelů. V současné době je v tisku druhé rozšířené a doplněné vydání, které vyjde nejpozději v lednu 2014.