Před pár dny mou školu navštívil ministr školství Dobeš. Setkal jsem se s ním hned dvakrát. Nejprve jsem ho měl za úkol provést po „přírodovědném patře“ -oficiálně 2.patře, které se tak přejmenovalo krátce před ministrovou návštěvou a nakonec jsem se zúčastnil, dle mého názoru, absolutně bezpředmětné diskuse o státních maturitách.

Celé bych to nazval krásně sehranou fraškou. Zevláci z GJP byli schováni do tříd a k samotnému ministrovi se dostali jen ti nejuvědomělejší jedinci. Když pan ministr přicházel na „přírodovědné patro,“ znechuceně jsem ještě pozoroval svou spolužačku, jak panu ministru odříkává kompletně našrocený text své části. Její gesta, pohyby... Celé to vystupování bylo tak umělé a trapné, že jsem se za ní styděl. „Život není škola děvče,“ pomyslel jsem si, „můžeš mít samé jedničky na vysvědčení, ale později pochopíš, že ti k ničemu nejsou.“ To už přicházel pan ministr ke mně. Byl středí postavy, měl břicho skoro jednou tak velké jako on sám a brýle mu dodávaly ministerské vážnosti. Podal jsem mu ruku a začal mlít něco o úspěších naší školy v oblasti chemie, ekologie atd. – věcí, které vždy šly tak trochu mimo mne. Na závěr jsem se ho s jistou umělotinou v hlase zeptal: „A pane ministře, co si myslíte o výuce ekologie, jako předmětu, na školách? Nemyslíte si snad, že je to nejlepší způsob, jak vychovat mladou a zároveň zodpovědnou generaci, která bude dbát na životní prostředí? Místo toho, aby se peníze investovaly do drahých reklam na třídění odpadu? Jak se říká starého psa novým kouskům nenaučíš.“ Odpověděl něco ve smyslu, že je kluk z vesnice a má tudíž k přírodě silný vztah a že ministerstvo školství se snaží o to a to... Jakmile se ministr začal přesouval na další patro, ředitel mi tiše poděkoval a já jsem pokračoval směrem do třídy, kde se měla odehrát ona velkolepá diskuse.

Bohužel jsem si nezaznamenával dotazy svých spolužáků, a tak o ně budete ochuzeni. Chvíli jsem poslouchal a následně jsem vkročil do diskuse. „Dobrý den, moje jméno je Aleš Pitín, mimo jiné jsem také šéfredaktorem studentského nezávislého časopisu Easy Magazine a nejprve bych chtěl navázat na vaši poslední řeč. Líbilo se mi, jak jste poznamenal, že na gymnáziu Jana Keplera ročně neudělá maturitu 10% lidí, přestože pan ředitel říkal, že nikdy nejde pod určitou hranici bodů přijímacích testů. Víte, já jsem se taky hlásil na státní gymnázium, ale nedostal jsem se tam, protože matika nikdy nepatřila mezi mé silné předměty. Nemyslím si o sobě, že bych byl hloupý, ale povězte mi, neberete to s tou státní maturitou ze špatného konce? Já si myslím, že by se nejprve mělo reformovat přijímací řízení na všech středních školách. V Praze je mnohem více středních škol než studentů a už to je znak, že kvalita vzdělání bude klesat. Podle mne by se žáci neměli vyhodnocovat podle čísel z testů, lidská osobnost je něco, co se nedá narvat do něčeho natolik omezeného, jako jsou čísla. Vezmu za příklad testy Scio. Ty testy dokazují akorát to, že máte logické myšlení – nic víc. Proč nezaložit přijímací řízení na pohovoru i psaném testu. Přičemž by nebyl přijat student, který by zkazil jednu, nebo druhou část. Vy prosazujete státní maturity jako strop, jistý standard, který musí student umět, aby měl státem garantovanou zkoušku, tím ale nezabráníte tomu, aby na školách studovali nekvalitní lidi a krize českého školství se tak neprohlubovala.“

„Připouštím, že současný systém není dobrý – každá škola dostává od státu 30 000 Kč za studenta. Ve školství je peněz dost, dokonce je to ministerstvo s druhým nejvyšším rozpočtem v zemi hned po ministerstvu práce a sociálních věcí. To, že byla státní maturita zavedena v důsledku toho, aby Česká republika nemusela vracet peníze Evropské unii je argument, se kterým se dobře argumentuje, ale není tomu tak. Když jsem přišel na ministerstvo školství, měl jsem dvě možnosti. Buďto státní maturitu podpořím, anebo ji zavrhnu. Chtěl jsem zavést určitý kontrolní systém znalostí v českém školství. Žádný politik nemůže kompletně překopat systém, který zdědil a já se do něj snažím zasadit určité nové věci. Žáci pátých a devátých tříd budou v budoucnu dělat testy, které ověří jejich znalosti. Domnívám se, že z toho důvodu je to správná cesta,“ zakončil.