Je to poprve v mem zivote, kdy se temer cely den nedivam na televizi (vyjimecne dlouho na CT1) a neprobouzi se ve mne silne, vlastenecke citeni. (Ono se to v te Francii neztrati, i kdyz si myslim, ze my mame byt pysni na mnohem vice veci nez oni...) Popravde receno, je to trochu nezvyk. Celych (dobre, az tak dlouho to neni =P) takovych 10/11 let jsem pokazde po mamce chtela, at mi vysvetli, co se tehdy vlastne stalo, jestli i ona "zvonila klici na namesti" a zas a zas jsem chtela poslouchat jak se cela nase socialisticka republika postupne "ocistuje" od tohoto pridavku.

Predstavovala jsem si, co bych asi tehdy delala ja. Vetsinou mam ale po celem dni tak, rekneme, silne pocity, ze bych si prala byt tehdy tam, mozna i za Narodni tridou... Trosku blaznive, ze?

Navic si dnes take pripominame dalsi otresnou udalost v nasich dejich, minim samozrejme uzavreni vysokych skol v roce 39.

Rikate si: "Proc mi to ta holka pripomina, jako bych tyhle udalosti snad neznal/a?!" Podle meho nazoru by se takove veci mely vypravet, co nejdele to pujde. Leta a leta, a k tomu si stale pripominat udalosti a osobnosti, co, at uz bohuzel ci bohudik,  vyznamne hnuly nasimi dejinami. Aby si totiz vyse vyrcenou otazku mohly polozit i mnohe generace po nas.

Zajimalo by me tedy, jaky postoj mate k tomuto datu Vy... Vzpomenete si, co Vam rikali rodice a co jste kde videli a slyseli? Nebo uz to nijak neprozivate a zkratka je to den volna navic? (coz Vam, mimochodem, tady z Francie zavidim..!=D sedim ted ve skole, sice mam dve hodiny volna, ale DOMA JE DOMA!=))