Před nějakou dobou se tu pod jistým článkem rozjela velká diskuze o pravopise českého jazyka, o (ne)smyslnosti jeho striktního dodržování a "boření pravidel", jak to někteří nazývají. Ráda bych se k tomu aspoň krátce vyjádřila. Hned na úvod musím podotknout, že jsem naprosto přesvědčená o nezbytnosti dodržování pravidel pravopisu. Myslím si, že znát pravopis mateřského jazyka a dodržovat ho prostě patří k základnímu vzdělání, ale hlavně k dobrým způsobům. Je to stejné, jako kdybyste v matematice dělili nulou. Neznat základní principy a hádat se o tom, že mi každý i tak rozumí, je podle mě nesmysl. Na obsahu článku záleží, ale lidé ho budou brát vážně jenom tehdy, když ho taky dáme do správné formy. Samozřejmě, beletrie stojí na trochu jiné úrovni. K některým knihám rozhodně patří nedodržování zajetých pravidel - například známá americká spisovatelka Meg Cabotová (autorka Deníků princezny, Mediátora, Hrdinkou snadno a rychle, Velikost L...) používá hovorový jazyk, čímž jsou její knihy velmi čtivé a svěží, Petr Šabach ve svých často zfilmovaných příbězích (např. Hovno hoří - zfilmované jako Pelíšky) také nepoužívá zrovna spisovný jazyk. Co se grafických zvyklostí týče, tak třeba Pulitzerovou cenou ověnčený Cormac McCarthy zase ve svém díle Cesta vůbec nepoužívá uvozovky pro označení přímé řeči - dokonale tím podtrhuje atmosféru, jakýsi postapokalyptický nádech celého díly. To je ale umělecký literatura - a můžete si být jistí, že spisovatelé, kteří se pravidel pravopisu neřídí, je stejně ovládají. Ano, je to jako ve výtvarném umění - Cezanne nebo Picasso bořili pravidla takovým způsobem, že ostatní jenom zírali nebo na ně navazovali - v tomto smyslu musím dát zastáncům "boření pravidel" za pravdu. Ale všechno má své meze. Protože pak bychom se taky mohli s jazykem dostat do situace, ve které se nachází současné moderní umění. To se teď podle mě (a podle toho, co jsem viděla v Knížákově galerii) dostalo do slepé uličky, kdy umělci samoúčelně boří všechna pravidla a jediné, co je zajímá, je šokovat diváka, ukázat mu brutalitu v syrové podobě - jsou to obrazy, které si do obýváku nepověsíte a hodí se leda tak do galerie. A my se chceme s naší prací dostat ke čtenářům, nebo ne? P.S.: Jenom podotýkám, že se tento článek netýká kritiky překlepů a chyb z nepozornosti, protože ty se prostě stávají a my se je můžeme jen snažit eliminovat. Pokud jste v tomto článku na nějakou chybu narazili, tak mi to, prosím, napiště do komentářů. Děkuji.