Některá témata mají specifický vývoj – normálně se o nich vůbec nehovoří, diskuze přijde na řadu až po nějakém extrémním případu. Je to samozřejmě špatně, protože většina lidí se po události zradikalizuje a jejich názory mají formu jednostranného odsouzení. Krom otázky zbraní se to týká také například trestu smrti.

Přesně to, co jsem popsal výše, se právě teď děje – obnovila se znovu diskuze zda, omezit či částečně zakázat držení zbraní. Určitě se jedná o špatný krok, protože člověk může zabít toho druhého i díky legálně drženému exempláři. Navíc zbraň je pouze nástroj, spoušť mačká člověk. Pokud bychom mohli použít stejnou logiku, museli bychom zakázat například nože, ale pak také všechno, čím se dá ostatním ublížit. Můj názor potvrzuje fakt, že ve Velké Británii v roce 1996 držení zbraní prakticky zrušili a výsledkem bylo, že počet ozbrojených útoků se zvýšil bezmála o 40 %. Čili zákazem se nic nevyřeší.

Extrémní situace mají „určitou“ výhodu – právě díky nim se daný problém začne řešit. Jenže je to bohužel pod návalem emocí a rychlých soudů. Tyto někdy až tabuizovaná témata by se měly řešit kontinuálně, po nějakou delší dobu, pak je šance, že si společnost zvolí lepší stanovisko (vydané po zralém uvažování), než jaké ze sebe vydá po nějaké nečekané události.

Je to vždy pouze o lidech.