Řekněme si otevřeně, kolikrát jste někdy řekli výše zmíněné věty v nějaké patřičné/nepatřičné obměně? Bylo to často, že? Nevidím se. Mnoho lidí nahlíží na ostatní, čili na jiné s despektem, což je samozřejmě velká chyba. Je pochopitelné, že lidé mají předsudky, když jsou podráždění nebo v afektu. To se dá ospravedlnit. Nemůže to však být konzistentní názor, který člověk zastává v „normálních“ situacích.

Dříve jsem psal článek na podobné téma, který se týkal Natalje Gorbaněvské, ženy co obětovala svůj život, aby vyjádřila podporu „bezvýznamnému“ Československu v srpnu 1968. Roky do pádu komunismu strávila v léčebně a její život se tak k nepoznání změnil. Svůj čin však nemusela vůbec dělat a mohla si dál žít klidný život. Ona to však učinila. Pořád někdo tvrdí, že všichni Rusové jsou komunisté?

Pokud budeme předsudky v sobě mít a přiživovat je, nikdy se jako společnost ani jako svět neposuneme a budeme pořádně stejně zadubení a blbí jako byli naši předkové a zopakujeme jejich chyby.

Proto na všechny apeluji – hodnoťte věci racionálně, ne podle emocí.

Článek o Natalje Gorbaněvské: www.karas.blog.respekt.ihned.cz/c1-62792960-lehke-je-odhalit-a-odsoudit