První skupina se sestává hlavně z francouzských studentů architektury a technických oborů, kteří workcamp mají jako stáž a budou zde vykonávat náročnější úkoly (oprava oken, pokládání trubek). Zbytek včetně mě a Martina má za úkol nekvalifikované práce v prostorách hradu jako sekání trávy, natírání plotu, sbírání kamenů, sutě (nebo jiného bordelu) a jejich následný převoz v kolečkách na určená místa podle typu materiálu. V infosheetu nás varovali, že pracovat se bude i za nepříznivého počasí. Naštěstí tuhle frázi berou vedoucí dost s rezervou, a když náhodou přijde větší průtrž mračen nebo bouřka, máme volno. Práce není příliš náročná – rozhodně se neflákáme, spíš pracujeme v takovém pohodovém stylu a tempu. Když se cítíme unavení, není problém si dát pauzu a až chceme, zase pokračujeme. Skupina s Martinem pracuje v prostoru, kde dříve stála hradní věž. Čas si ale vybral svou daň a místo zcela zarostlo a zpustlo. Jejich práce spočívá v sekání malých stromků a keříků, sbírání kamenů; v kompletním vyčištění prostoru. Ve finále se dostávají až k původní středověké dlažbě, je zde tedy vidět efekt práce. Na druhou stranu, ostatní práce jako třeba sekání a sbírání trávy, které dělají hlavně holky, se nezdají být tak důležité a efekt moc dlouho nevydrží. Že to není zrovna práce za odměnu, lídři také respektují a máme možnost je kdykoli požádat o změnu skupiny s příslibem, že udělají, co je v jejich silách. 

Po práci legraci

Jak už jsme zmínili v minulém dílu, k dispozici máme volejbalové a fotbalové hřiště, které nám jsou téměř nonstop k dispozici. Kromě fotbalu a volejbalu hrajeme badminton, frisbee anebo skupinové hry. Částečně můžeme chodit i do prostor hradu, kde se nám nejvíce líbí velká místnost s klavírem. Naší prioritou nicméně není zlepšit si sportovní dovednosti, ale co nejvíc poznat ostatní lidi a jejich kultury. Ne vždycky je to však úplně snadné. Zejména holčičí osazenstvo je zezačátku hodně stydlivé a málokdy některá z nich sama začne konverzaci. To nás trochu zaráží, protože jejich chování se trochu vymyká celému konceptu workampů. Fakt, že si někteří místo kolektivního sportu a nevázané zábavy vyberou celé odpoledne strávené četbou, je pro nás trochu studenou sprchou. Naštěstí takových lidí není moc a po prvním týdnu se jako parta relativně stmelujeme. Trochu mimo stojí francouzská skupinka studentů architektury, kteří se hodně často baví jen mezi sebou. Ověřujeme si tak, že pravidlo maximálně dva lidé z jedné země, má své opodstatnění.

Smažák dobývá svět

Po pár dnech na nás přichází řada a stáváme se kitchen teamem. Máme na starosti snídani, oběd a večeři pro třicet lidí, což je docela výzva. Protože se jedná o skupinku o třech lidech, bereme si k sobě ještě Nannu z Dánska. Už u snídaně zjišťujeme, že dnešek bude možná i náročnější než dny ostatní. Musíme totiž umýt třicet talířů, třicet hrnečků a třicet nožů. K obědu připravujeme dánské masové kuličky. Jako příloha jsou studené brambory s jogurtovým dressingem. Oběd sklízí úspěch, což nás motivuje při dalším mytí nádobí. Gurmánským vrcholem dne je večeře. S Martinem se rozhodujeme, že světu ukážeme jedno z nejoblíbenějších českých jídel – smažený sýr. Je to poprvé, co v takovém množství smažíme, a tak to je křest ohněm. Kvůli nedostatku strouhanky je sýr nedobalený a na pánvi se všemožně roztéká. Výsledek je tak rozporuplný, až se bojíme, že nám hladoví kamarádi vyhlásí válku. K našemu překvapení nám ale talíři netřískají o hlavu a skoro každý se zastavuje, aby naše kulinářské umění pochválil. Někteří si dokonce vyžádají recept.

Noví přátelé

Poznáváme tu opravdu zajímavé lidi. Hvězdou workcampu se stává mladý Korejec, kterému kvůli složitosti jeho jména říkáme Teddy. Teddymu je 24 let, i když vypadá na patnáct. Pochází z Gangnamu, nejbohatší části Soulu, ale už deset let žije v Číně. Jeho tatínek je generálním ředitelem pobočky Bentley v Jižní Koreji, a když se Teddyho ptáme, jestli   jeho rodina také vlastní nějakou tu vymazlenou káru, odpovídá nám, že samozřejmě ano. Cenu radši zmiňovat nebudeme. Teddy, stejně jako zbytek dobrovolníků, kteří přicestovali z jiných kontinentů, tráví v Evropě celé léto. Zajímavé je, že cestuje zcela sám. Za dva měsíce co tu stráví, stihne navštívit všechna významná evropská města a to včetně Prahy. A nesmíme opomenout jeho školení o korejské kultuře v podobě zpěvů korejských songů, kterými nás vydatně zásobuje.

Další zajímavá postava je Shamil, vedoucí pocházející z města Ufa v asijské části Ruska. Shamil se minulý rok zúčastnil projektu Work and Travel, díky kterému procestoval velkou část Spojených Států. V Rusku je mnohem složitější se tyhle projekty dostat, a proto můžeme být rádi, že v Čechách je situace snazší. Při zimních olympijských hrách v Soči pracoval jako jeden z dobrovolníků v areálu her a dostal se tak do zákulisí této světové události.

První týden pozvolna končí a my se těšíme na víkend. V sobotu pojedeme na organizovaný a tudíž i proplacený výlet. Máme na výběr Lipsko nebo Erfurt. S Martinem si vybíráme Erfurt, protože do Lipska se podíváme při zpáteční cestě. V neděli máme úplné volno a můžeme si dělat, co chceme. Důležité je, abychom byli následující den v 9 ráno nastoupení k práci. Na práci teď ale nemáme ani pomyšlení. 

První díl: http://easymagazine.cz/clanky/1-na-workcamp-do-zahranici

Druhý díl: http://easymagazine.cz/clanky/2-na-ceste

Třetí díl: http://easymagazine.cz/clanky/3-welcome-lohra-castle

Pátý díl: http://easymagazine.cz/clanky/5-schluss-aus-ende

Veronika Jončevová, Martin Jindřich